Andyy5

První kapitola byla dost krátká. Když jsm to psala na papír spotřebovala jsem na druhou kapitolu 2 papíry a na první kapitolu jenom 1 papír. Myslím, že touto kapitolou se více dostanete do příběhu, protože jako u každé knížky jsou úvody takové nezajímavé (tedy spoň pro mě :D). Takže tady je 2. kapitola, snad se vám bude líbit.

2. kapitola

První kamarádka a nečekané překvapení

Crrr. „To už je tolik hodin?" Linda se podívá na hodiny a opravdu, bylo 7:30. „V osm máme být na ranči." Linda na sebe bleskurychle něco hodí (není jako Verča, která vybírá oblečení hodinu) a běží dolů do kuchyně. „dobré ráno" „no ještě, že si tady už jsem si myslel, že tě budu muset vzbudit sám" usměje se táta. „To néé" když Linda pomyslí na tátovo buzení radši na to hned zase zapomene, tátovo buzení je otřesné takhle to vypadá: „vstávat, vstávat" strhne z Lindy peřinu a začne jí lechtat na nohou a pod krkem. Táta uvidí výraz Lindy. „Pochopitelně tě asi budit nebudu, protože už si vzhůru." „Uf" oddychne si Linda. I když to byla Linda která vstala dýl nakonec byla hotová první. „No tak tati, mě už je v té teplé bundě tady vevnitř vedro," „vždyť  já už jdu" křikne na Lindu ze shora napůl oblečený táta. Asi po půl hodině se táta konečně dostaví, už hotový do obouvací místnosti. „No konečně" prohodí napůl rozmrzele a napůl vesele Linda. „Lindo, dnes pojedeme na kole." „Dobře." Oba opadnou kola a jednou na ranč. je krásný slunečný den takže musí linda po chvíli zastavit, aby si sundala bundu, zaváže si jí okolo pasu a jedou dál. Konečně se před nimi objeví známá cedule čokoládového ranče. „Tati, proč se tento ranč jmenuje zrovna čokoládový?" „To vážně nevím Lindo, ale určitě se to brzy dozvíš" usměje se na Lindu táta. Poté vstoupí do čokoládového ranče, už mají kartu od vstupu takže můžou bezstarostně vstoupit a nemusí čekat, až někdo přijde. Vstoupí do kanceláře pana Ashleyho. „Dobrý den" táta upoutá pozornost pana Ashleyho od papírů, co přesně na nich bylo napsané, nikdo z nich nezahlédl. „Jé, dobrý den" usměje se na tátu a na Lindu pan Ashley. „Pane Weasley, vy jděte s Tomášem, to je trenér který vás vše naučí a ty malá..ehm jak se vlastně jmenuješ?" „Já jsem Linda." „Ano, ano takže ty Lindo jdi za Kačkou, to je holka určitě stejného věku jako ty. Je v prvním boxu, čistí svou klisničku, určitě jí hned najdeš." Linda se rozběhla po dlažebních kostkách, ale hned zase zpomalila, „co když ta Kačka vůbec nebude jako já?" jak tak šla najednou na ní z prvního boxu, jak říkal pan Ashley vykoukla holka, asi Kačka. „Ahoj" ozvala se Kačka. „Pan Ashley mi tě zatím svěřil do péče"„ehm.....ahoj." Kačka vůbec nebyla taková jak si Linda myslela, Kačka byla úplně stejný typ jako Linda. Pak bylo dlouho ticho a, protože se Lindě to ticho nelíbilo musela něco říct. „Ty si Kačka, že ano? Já jsem Linda."„Ano jsem Kačka. Odvezeš prosím tohle kolečko do čtvrté stáje, je to stáj na odpad. Prosím" podala Lindě kotouč plný špinavého sena a koňských koblihů. „Ano, ráda." Linda vzala kotouč a vezla ho do čtvrtého boxu, věděla, že si bude s Kačkou rozumět, odvezla to kolečko a vrátila se ke Kačce. „Pan Ashley říkal, že sem v 10 hodin přijde a pomůže ti vybrat koně. Můžu jít s tebou?" „Byla bych moc ráda kdyby si šla se mnou." Linda se podívala na hodinky, bylo 9:45. „Ještě 15 minut, co budeme dělat?"„No já bych, noo vlastě nevím." Obě se rozesmáli. Za chvíli se ve dveřích stáje objevil pan Ashley, Linda se hned podívala na hodinky. „Je 9:55, pan Ashley přišel s předstihem."„Ahojky holky." Pan Ashley měl dnes náramně dobrou náladu takže začal používat své srandovní výrazy. „Lindo, je čas aby sis vybrala svého koně na kterém budeš jezdit." Linda procházela mezi boxy, ale žádný kůň nebyl podle jejích představ, i když byly všichni tak krásní. Najednou, ale Linda uviděla box číslo 25 a v něm moc krásnou kobylku. „Tahle je moc krásná."„Ano to je, ale na té se bohužel nemůže jezdit."„A proč se na ní nemůže jezdit?" Linda se nechce kobylky vzdát. „Kobylka je mojí ženy a ta si nepřeje, aby na ní jezdil někdo cizí. Ona není zlá, ale co by si na jejím místě udělala ty? Podle této kobylky pojmenovala celý ranč a proto je Čokoládka tak vzácná, ale Čokoládka bude mít brzy hříbátko tak kdybys..."„Ano, ano chtěla bych se starat o hříbátko, sice bych se na něm nemohla hned jezdit, ale vychovávat hříbátko je můj největší sen od malička."„No dobře jak myslíš ještě si promluvím s tvým tátou po jeho kurzu." Linda s Kačkou šli zpět do prvního boxu. „Ty se máš, že budeš mít hříbátko, také bych se o něj ráda starala"řekla poněkud smutně Kačka. „Neboj, o hříbátko se budeš starat se mnou."Linda se trošku pousmála, „no jo, ale jak se bude jmenovat?"„Na to máš ještě čas, i když." Už bylo 11:30, Linda musela jít domů. „Ahoj, uvidíme se zase zítra, já už musím jít je 11:30." ukáže Kačce hodinky. „No jo fakt, já také budu muset jít. Tak ahoj zítra." rozloučí se i Kačka. Linda se ještě doma domluvila s tátou na schůzce u kanceláře, ale když tam přišla, táta nikde. Čekala 15 minut, čekala 30 minut, ale táta pořád nikde. „Půjdu se podívat za panem Ashleym, ten mi určitě zkrátí čekání." Vstoupí do kanceláře. „Dobrý den, venku čekám na tátu už půl hodiny a on pořád nikde."„Jéžiši já ti to zapoměl říct, táta má dnes o hodinu delší výcvik."„Aha,  mohu tu počkat?"„No jistě, že můžeš." Pan Ashley zase zabořil obličej do svých papírů. Bylo pořád ticho, pan Ashley se Lindy na nic neptal, Lindě to přišlo divné pan Ashley byl vždy strašně ukecaný. Po chvíli se zeptala Linda: „co máte na tich papírech jestli se mohu zeptat?" „To jsou papíry na kterých jsou napsané všelijaké potřebné informace o mých koních. Měsíčně tyto papíry posílám jednomu koňskému doktorovi a ten podle nich rozhodne, zda je kůň v pořádku." „A on to z tich papírů pozná?" zeptá se Linda. „Když to správně vyplním tak ano, tedy aspoň přibližně, ale jednou za čtvrt roku doktor přijede, aby si proklepnul koně osobně, je to přece jenom jistější." „A to vás to vyplňování baví?" zeptá se znovu Linda. „To si piš, že mi to někdy přijde pěkně otravné, ale pro zdraví koníků to rád udělám." Pan Ashley se na Lindu pousměje a znovu začne s vyplňováním papírů. Po chvíli konečně přijde táta. Pan Ashley hned zvedne oči od papírů. „Á, pane Waeasley, tak jak vám to šlo?" „Ano, šlo, tedy docela. Sice je to docela velká zábava, rychle to unaví. Hned, až přijdu domů kecnu na gauč." Táta se rozesměje, po chvíli se k němu přidá i pan Ashley. „Na to si zvyknete, stačí jen trošku praxe a nebudete muset ulehat na gauč." Linda s tátou se rozloučí s panem Ashleym a jedou domů. Hned jak dojedou, lehne táta na gauč. Je mu jedno, že si ani nesundal bundu, hned usne. Linda zase horlivě vypráví o své nové kamarádce a o hříbátku. „No jo, vždyť pan Ashley s tátou ani nepromluvil. No nic snad zítra."