Soutěž s Duháčkem
Ahojky, přihlásila jsem se do soutěže s Duháčkem, určitě všichni znáte. Já vím..........je to pro malé děti, ale tato soutěž je do 15 let takže jsem si řekla, že to můžu zkusit. Vymyslela jsem nějaký krátký příběh, snad se vám bude líbit :)
Večerníček v neznámé televizi
Bylo ráno a Večerníček neměl co dělat. Chvíli si četl, chvíli odpočíval, maloval, ale pak už ho nic nenapadlo. Sedl si na gauč a přemýšlel, jak tak přemýšlel nakonec si vzpoměl. „Vždyť dávají na déčku mojí oblíbenou pohádku s Duháčkem." Večerníčkův nejoblíbenější pohádkový hrdina byl Duháček, obdivoval jeho barevný televizní svět, toužil se s ním někdy setkat, ale jak to už nedomyslel. Večerníček zapnul televizi a na obrazovce se objevil jeho oblíbený pořad s Duháčkem. Usadil se na pohovku a sledoval, co se v pohádce děje, ale jeho oblíbená pohádka se sekla. Večerníček byl nešťastný. „Tento díl je nejzajímavější ze všech a já ho prošvihnu." Večerníček začal klikat na všelijaké knoflíky, ale žádný nepomohl. Zbíval jen jeden jediný knoflík, který Večerníček nepoužíval. „Nevím nevím, co tento knoflík dokáže, ale můžu to zkusit." Zmáčkl knoflík a čekal. Najednou se před ním objevil barevný vír, který se víc a víc přibližoval k Večerníčkovi. Večerníček se ulekl. „Co budu dělat?" Bohužel už víc dělat nemohl, protože ho barevný vír vsál dovnitř. Večerníček si z toho nic nepamatoval, pamatoval si akorát to, že se hodně moc točil a pak dopadl do něčeho barevného a měkkého. Po chvíli se probral a strnul v úžasu. „Vždyť já jsem přeci v Duháčkově televizi a to znamená, že jsem teď i v pohádce." Procházel se po barevném světě, měli tam hodně sněhu takže se mu i špatně chodilo. Najednou se odněkud zeshora vyřítila velká sněhová a barevná koule. „Ajaj, že já na to tlačítko vůbec klikal." Běží jak může, ale koule je bohužel rychlejší, takže za chvíli Večerníčka dožene a skutálí se na něj. Večerníček je najednou uvnitř té koule a kutálí se s ní dál. Po chvíli koule konečně zastaví, ale Večerníček se nemůže dostat ven, takže mu nezbívá nic jiného než čekat. Chvíli čekal a za tu chvíli ke kouli někdo přišel. Večerníček se těšil ven, ale nemol tomu dotyčnému pomoci, protože mu za tu chvíli v kouli zmrzly ruce a nohy. Ta neznámá bytost u koule byl Duháček, který se zrovna chystal postavit si sněhuláka. Odlomil polovinu koule a byla to zrovna ta polovina, ve které byl Večerníček. Odkutálel jí ke svému duhovému domku a dal se do stavění. Po chvíli byl sněhuklák hotový, akorát mrkev na nos mu chyběla. Duháček pro ní běžel domů. Večerníček se zatím pokoušel dostat z toho protivného sněhu. Duháček už vycházel z domu, ale najednou se sněhulák pohnul. Duháček ty dveře hned zase zavřel a nenápadně vykukoval ven z okna. Ze sněhuláka se vyklubal celý promrzlý Večerníček. Duháček poznal Večerníčka a hned mu šel pomoct. Vzal ho k sobě do domku a nalil mu teplý čaj. Dali se spolu do řeči. Večerníček, ale úplně zapoměl na své vysílání. „Jéžiši, Duháčku já musím pádit." Poděkoval Duháčkovi a vrátil se zpět domů. Odteď už neměl strach, že Duháčka neuvidí, navštěvovali se každý den, až se z nich stali největší kamarádi.
ANDYY